Bráchovo syn chodí na Judo a tak mě poprosil o pár fotek. Dám sem ty nejmenší, neskutečně mě dojalo, jak to emočně prožívají a prohru berou jako životní zklamání, většinou to i obrečí, ale nikdo se nerozčiluje a nevzteká. Asi je to dobrý na nervy.